Dneska byl opravdu zajímavý den, který ale začal úplně obyčejně. Vyhrabal jsem se z postele, dal se dohromady a pustil se do trénování přeměn, abych se na hodině profesora Parkera úplně neznemožnil. A myslím, že se zatím docela držím. Dostal jsem od něj devět bodů za dobře zvládnutá kouzla! Do kvalit Erica a Maxe mám sice pořád dost daleko (nechápu, jak to dělají, že třídu opouštějí vždy první), ale tím se nehodlám nechat rozhodit. Myslím, že dokud se mi daří udělat z trika košili a naopak, jsem v pohodě.

Po hodině jsem narazil na Erica (ten z ní překvapivě opět vyletěl dřív než já, Cindy by na něj byla jistě velmi pyšná) ve Velké síni. Byl tam úplně sám, a tak jsem se k němu po krátkém zaváhání přidal. Proč váhání? Mívám z Erica pocit, že je radši sám, anebo se Cindy a taky kvůli tomu, jak jsem na něj vyjel na narozeninové oslavě. Uběhlo od toho sice několik měsíců, ale v hlavě to tam pořád mám. A od té doby se na mém názoru změnilo jen to, že jsem se mohl vyjádřit jinak a možná.. MOŽNÁ.. jsem si ho nemusel dobírat s tím dortem. Zůstat ale měl a taky o Cindy zabojovat, pokud mu vadilo, že je s Finem. No ale to je už fuk, protože se Cindy s Finem rozešla a teď chodí s Erikem a všechno je prostě, jak má být - anebo jsem si to aspoň myslel. Poté, co jsem se ho zeptal, kde má Cindy, se mi Eric svěřil s tím, že je to teď mezi nimi divné. To mě tedy rozhodně nepotěšilo, ale musím uznat, že mě to trochu pobavilo, protože i já Cindy tak nějak naštval a teď se mnou nemluví (jo, já vím, zase, zase, ZASE). Navrhnul jsem mu proto, že založíme klub, který by se mohl jmenovat Cindy štváči, to se ale Erikovi z nějakého důvodu nelíbilo (pche) a dal protinávrh. Řekl, že bychom se mohli nazývat zlobivými hochy? Špatní hoši? Ugh, deníku, já už nevím, ale bylo to něco v tomhle duchu. Tomu jsem se musel zasmát, protože to znělo asi tak drsně, jako když řeknu, že je jádro mé hůlky z jednorožce (no ono opravdu je, ale miluju svou hůlku, takže jí to odpouštím). Pak jsme ještě pokecali o hodinách s profesorkou Ramoth, na které se Eric rozhodl nechodit, protože nám látku zasílá sovou. Říkal jsem mu, že je to škoda, protože je tam docela sranda. Zrovna nedávno jsme mluvili o samicích draků, kterým se také jinak říká saně.. no a prostě jsme se přitom dobře bavili. Erica to ale moc nepřesvědčilo a nakonec radši utekl - asi aby mě nemusel více poslouchat.

Následovaly hodiny lektvarů, ve kterých jsem se o tolik zlepšil (aspoň si to tedy dovoluju tvrdit). Stihl jsem za hodinu rovnou dva. Máme je teď s profesorem Moonem, který vypadá, že má pořád dobrou náladu. Je fajn o tom žádná, ale chybí mi i profesorka Parkerová, která nebyl o nic méně skvělá a ještě se na ni dobře koukalo. Lalalala.

No ale po večeři se stala ta nejdivnější věc! Odchytil si mě Sebastian Holders alias blboun nejapný, který se chvíli předtím dohadoval ve Velké síni s Leonem. A víš co po mně chtěl? Chtěl, abych mu půjčil zápisky z druháku. Vidíš, jak rychle jsem se dostal k věci? To je vše, ale než to ze sebe Sebastian vyklopil, stačil urazit holky, které stály opodál, a skřítky - mě několikrát, ale to mě už nijak netankuje - a taky dal jasně najevo, že je uctívačem Regimentu; jedno horší než druhé. Málem jsem po něm zase skočil, když řekl, že se chystá válka proti mudlů, ačkoliv mi Arte i Mary radily, že ho nemám brát vážně. Já se opravdu snažím, ale ten blb mi to ani trochu neulehčuje. Při smyslech mě udržovala Mary, která ke mně pomocí kouzla vyslala pár uklidňujících slov, což jsem si od ní mimochodem ani nezasloužil. Včera jsem totiž tak docela nesouhlasil s jejími schůzkami s o sedm let starším klukem a opět (jak už je u mě zvykem) jsem to neřekl moc citlivě. Když jsem odcházel na pokoj, nevypadala zrovna nadšeně, ale evidentně mě nezavrhla a za to jsem jí vděčný! Ovšem zpět k Sebastianovi, kterému jsem neměl chuť cokoliv půjčovat po tom, co předvedl a když se nehodlal skřítkům ani holkám omluvit. Byla to má jediná podmínka, kterou nebyl schopný splnit. I pro mě je těžké říct promiň, ale pro něj je to, zdá se, nadlidský výkon. Popřál jsem mu tedy hodně štěstí u zkoušek, které podle všeho ještě stále nemá hotové a zamířil jsem do společenské. Daleko jsem ovšem nedošel, když mě opět dohnal s tím, že ho rodiče umučí, jestli vyletí ze školy. Už od Mary jsem slyšel, že to má doma těžké a možná něco od Cindy, protože ta ho taky z nějakého důvodu neustále brání, i když ji kolikrát urazil, a tak se ve mně nakonec něco zlomilo. Jsem měkký. Slabý? Řekněte mi, že to máte doma těžké a já se vám to pokusím ulehčit. Jsem prostě idiot, to si ovšem nemyslím proto, že jsem ochotný pomoct, ale spíš proto, že pomáhám někomu, kdo si to vůbec nezaslouží. Slíbil jsem, že mu ten sešit pošlu, přestože nemám páru, jestli mu to k něčemu bude, protože mi beztak dost zápisků chybí, proto jsem taky z dějin dostal P (mimo to, že jsem se na ně moc nepřipravoval) a dokonce i přesto, že jsem věděl, jak moc naštvaný na sebe budu, jelikož jsem polevil, aniž bych se od něj dočkal jediné omluvy. No už se stalo, sovu jsem odeslal. Mám však v plánu si to zapamatovat a jednou si to u něj vybrat - ještě nevím, co to bude, ale už se na to těším.

Jo a taky bych měl zmínit, že jsem četl Potlouka (studentské noviny?). Byl tam článek o Odette (to byla holčina, která se o prázdninách ztratila, a kterou později našli zavražděnou v Portu - hrozné), jenž nám měl přiblížit, jaká byla a já bych řekl, že dost cool, proto jsem se jí rozhodl napsat vzkaz, který jsem poté odložil u jejího pomníku, co v Bradavicích vznikl na její počest. Je mi jasné, že se o tom nikdy nedozví, nikdy si to nepřečte, ale stejně.. je mi líto, že jsme se víc nepoznali, když ještě byla možnost, protože jsem dle toho, co psali, usoudil, že bychom si rozuměli, a že z nás mohli být dobří přátelé, přestože byla o několik let starší. Škoda, škoda. Taky se tam psalo o regimentu a ministryni, která se ztratila a místo ní to teď na ministerstvu vede opice. Nevím, co je na tom pravdy, už vůbec nevím, co je pravda, stále si však stojím za tím, že je na Regimentu něco divného a jsem o tom přesvědčený čím dál víc, když blbouni jako Holders vykřikují, že jsou mudlové podřadní a Regiment s nimi zatočí. Co by to znamenalo pro mou rodinu? Bojím se o tátu. Pořád tak nějak doufám, že celá ta záležitost s Regimentem vyšumí - uvidíme. Pak jsem Potlouka poslal Raven, která je už nějakou dobu nemocná, aby si početla a trochu se zabavila, protože se z jejich dopisů zdálo, že nedělá nic jiného, než leží a to, si umím představit, je hrozná nuda. Už se těším, až bude v pohodě a my zase pokecáme jinak než přes sovy. Doufám, že to bude brzy, jinak se budu muset zase vkrást do jejich spolky!

River