10.11.2019

Dnes jsem z pokoje vylezl jen kvůli bylinkám, které jsme měli před večeří s profesorkou Ramoth. Tu už jsem myslím zmiňoval. Je skvělá! Nejen že má smysl pro humor, čehož si velmi cením, je také hrozně hodná, třídu má plnou pohodlných polštářů a k tomu nám řekla, že na její hodiny nemusíme nosit uniformu! Zatím ji teda nosím, protože na to vždycky zapomenu, ale jednou.. jednou! Na téhle hodině nám povídala o květech, zatímco jsme malovali na konvičky. Musím se tedy přiznat, že jsem ji během hodiny moc neposlouchal, protože jsem se soustředil na kreslení sovy, je proto moc dobře, že nám zápisky dodatečně zasílá! No, ale ač jsem se opravdu snažil, sova, kterou jsem namaloval vypadá spíš jako jeden velký kostrbatý flek se zobákem. Umělec ze mě asi nebude!

Po hodině jsem se i se Samem vydal na večeři, na kterou dorazila Raven se Skye. Skye jsem neviděl od Halloweenu a Raven ještě déle, takže jsem byl rád, že jsme na ně narazili. Avšak zatímco Raven si k nám přisedla, Skye se od nás držela dál a nakonec kamsi utekla. Občas přemítám, jestli jí vadím, stejně jako Willovi (nevím, jestli jsem o něm už psal, ale to je kluk z druháku). Jo, vidíš dobře! Kdykoliv jsem poblíž, Will po chvíli uteče s nějakou výmluvou. Docela mě to mrzí, protože jsem mu nic neudělal - aspoň teda myslím. Když to udělal asi tak po sté (trochu přeháním), zeptal jsem se ho, co má za problém. Na to mi řekl, že se na mě Arte často dívá, což je pravda, protože si v poslední době docela dost povídáme, ale tak už to bývá, když s někým mluvíte, ne? Je to slušnost neodvracet se. Myslím, že Will žárlí, i když nechápu, jaký k tomu má důvod. No, pro klid jeho duše, jsem si řekl, že se jim budu chvíli vyhýbat, ale ukázalo se, že to jde dost těžko, když jste všichni ze stejné koleje! Sdílíme společenskou místnost i stůl ve Velké síni, a když si dotyčná sedne přímo naproti vám, není zrovna snadné si jí nevšímat. Zkoušel jsem to, ale cítil jsem se akorát jako idiot, protože je Arte milá a ignorování si určitě nezaslouží. Dlouho jsem to nevydržel a nakonec jsem povolil úplně, kdy si mě Will odchytil s tím, že je mu vlastně jedno, že se na mě Arte dívá, takže jsem se snažil úplně zbytečně. V tu chvíli jsem si řekl, že na něj teda kašlu, když neví, co chce - ať si poradí. Ale zpět k večeři. Bylo fajn Raven po dlouhé době vidět, i když jen na chvíli. Už jsem sem psal, že jí nebylo dobře? Po celou tu dobu jsem ji přes sovu zásoboval vším, co má ráda a podělil jsem se s ní i o lektvar proti nevolnosti, který jsme dostali jako halloweenský dárek. Chtěl jsem jí prostě nějak pomoct, bylo mi líto, že je jí špatně a lepší způsob mě nenapadl. Mohl jsem se znovu pokusit vkrást do havraspárské společenské místnosti, ale kdoví, jak daleko bych došel, než by mě někdo zastavil, takže bych jí ty věci stejně nakonec musel poslat a taky by se třeba Raven udělalo ještě hůř, kdyby viděla, jak porušuju školní řád. Haha. Už se jí tedy podle všeho udělalo lépe, ale pořád nevypadala dvakrát zdravě, což jsem jí taky (určitě velmi taktně, jak je mým zvykem) řekl. No nadšená z toho moc nebyla, ale urazit jsem ji nechtěl! Spíš jsem ji chtěl dát najevo, že by se měla vrátit na pokoj a odpočinout si, aby sebou nesekla někde na chodbě. Z toho důvodu jsem ji taky chtěl doprovodit až ke spolce, ale moc se na to netvářila - asi si říkala že z ní dělám naprosto neschopnou. To ale samozřejmě není pravda! Zastavili jsme tedy na obvyklém místě (v patře, kde se nachází i Koutek). Tam jsem asi jako obvykle mlel jakési blbosti, když mě Raven bez varování objala. Nebylo to sice poprvé, ale myslím, že to bylo nejlepší. Nikdo se neptal na svolení a podobně. Bylo to spontánní, to se mi líbí. Když popustím uzdu fantazii, řekl bych dokonce, že to udělala proto, že jsem jí chyběl. Nevím, můžu se jen domýšlet, protože si už moc nepamatuju, co jsme přitom prohodili. Víc si vzpomínám na to, co jsem cítil. Překvapení, které jsem už zmiňoval, nahradilo příjemné teplo. Všichni mluví o motýlcích v břiše, ale já je necítil, popsal bych to jen jako hřejivý pocit. Vydržel bych tak věčně, anebo aspoň do doby, než by se o slovo přihlásila únava a hlad. No co? Postel a jídlo je taky důležité. Raven by určitě souhlasila. Věčně jsme tam ale takto nestáli a nakonec to bylo dobře, protože se zanedlouho poté, co jsme se od sebe odtáhli, objevila Mirai! Bylo by jistě divné, kdyby nás načapala. Zrudnul bych až na zadku a to prostě nejde! Nejsem ještě připravený cokoliv vysvětlovat a myslím, že Raven není připravená to slyšet. No, já vlastně nevím, jak se to pozná, ale prostě mám takový pocit, anebo jsem prostě jen zbabělec a jen se vymlouvám. Není to snadné, že jo? Co když se mi vysměje?! Dobře, to od ní asi nehrozí, říct mi však, že jsem dobrý kamarád ale jen to, by nebylo o moc lepší.

Pak jsme se tedy rozloučili a vydali se každý do své koleje, kde jsem se tradičně (poslední dobou to bývá opravdu často) přidal k Mary, Arte a já nevím, kdo všechno tam ještě byl. Určitě jsme bavili o něčem děsně zajímavém, ale to si už taky nevybavím. Možná šlo o Mary a nějakého staršího kluka? A možná jsem měl neuváženou poznámku, že je na ni moc starý? A možná si pletu konverzace, ale když už to zmiňuju.. asi jsem se tím Mary dotkl. Zato Arte byla z jejich romance hrozně unešená! A potom si už jen pamatuju, že jsme s Arte zůstali sami, povídali jsme si a jaksi vedle sebe usnuli. Nevím, po jaké době jsem se probral, ale Arte tam taky stále byla a spokojeně si pochrupkávala, až mi bylo líto ji budit, tak jsem přes ni přehodil svůj hábit (nic lepšího v okolí nebylo, jinak bych samozřejmě vymyslel lepší alternativu) a odebral jsem se do svého pokoje. Hábit mi další den vrátila, jak jsem doufal!

River