Jak začít? Ani nevím, jestli si to chci pamatovat. Na druhou stranu si potřebuju postěžovat a komu se stěžuje lépe než tobě, deníku? Neříkáš mi, že jsem hrozný a tak! Víš, jak jsem psal, že je mi už úplně jedno, jestli na mě má Cindy čas? Myslím, že jsem lhal, avšak spíš sobě než tobě. Moc se nevídáme, a když už se vidíme, je to jen na pár vteřin a zase letí někam jinam. Nemám ani šanci se zeptat na její den, jak se má, co je nového. Chystal jsem se kvůli tomu pořádně nafouknout, jak mívám ve zvyku, hodně nafouknout, ale pak jsem se uklidnil a říkal si, že jí tedy aspoň napíšu, abych dal nějak najevo, že se o ni stále zajímám. Nevěděl jsem, jak jinak to udělat, když pořád není k zastižení. Zdálo se mi to jako nejlepší řešení a pak.. jsem čekal a čekal - žádná sova s dopisem se nevracela. Snažil jsem se to přejít a docela se mi to, řekl bych, i díky společnosti Raven a Joey dařilo, jenže pak jsem Cindy zahlédl na vánočních trzích, jak se vybavuje s Victorem, na kterého evidentně čas měla a prostě to ve mně opět vypěnilo! Nemá čas mi odepsat, nemá čas na nic, co se mě týká, ale jakmile se objeví někdo jiný, může se roztrhnout. Myslel jsem si, že jsme nejlepší přátelé, že má ten druhý vždy a před vším přednost, ale to už asi neplatí. Nemysli si, že jsem sobec, snažil jsem se to pochopit, ale když není schopná odepsat ani na blbý dopis? Mohla napsat jen "jsem okay" a bylo by to, jenže nenapsala ani to pitomé búú. Běžela za mnou, když si všimla, že jsem naštvaný, což od ní bylo hezké, tak jsem se zastavil, abych jí tedy dal šanci to vysvětlit a samozřejmě, abych já sám vysvětlil své chování. Nakonec jsem ji ale nenechal domluvit, když začala s tím, že nemá čas.. Na Victora ho evidentně měla, vsadím se, že i na Fina, na Erica a já nevím, s kým vším se ještě baví. Určitě jsou i nějaké holky, na které má čas víc než na mě. Tak jsem ji prostě v těch jejich výmluvách utnul, řekl jsem jí, ať mě nechá být a naštvaně zalezl na kolej. Jsem na to hrdý? Nejsem, ale už jsem toho měl dost! Dlouho jsem však ve svém pokoji nevydržel, musel jsem se jít na večeři (tu si nenechám ujít, ani kdyby z nebe trakaře padaly). V síni jsem potkal Raven a už nevím jak, ale prostě jsme se začali bavit o situaci se Cindy, když jsem ji doprovázel ke společenské místnosti (to se stává naším zvykem). Vysvětlil jsem jí, co se stalo, co mi vadí a Raven.. byla na straně Cindy. V první moment, jsem měl chuť se s ní taky rychle rozloučit, ale čím víc mluvila, tím víc jsem se uklidňoval (což se mi na jednu stranu nelíbilo, protože jsem chtěl být naštvaný, nechtěl jsem, aby to Cindy prošlo tak snadno). Proč se vždy nakonec musím já cítit jako blb? Obviňuji z toho svou horkou hlavu. No Raven mi jednoduše řekla, že má Cindy asi hodně práce s knižním klubem, který má vést. To mě dost usadilo, protože jsem si myslel, že na mě kašle jen kvůli sladkým pusinkám, na druhou stranu.. vážně jsem se to musel dozvědět z druhé ruky? Nemohla mi to napsat? Já nevím, ale mně vzkaz pro ní trval tři minuty! No, pořád jsem nebyl přesvědčený o tom, že nic z toho, co mi vadí, je neoprávněné, ale už jsem neměl chuť se Cindy vyhýbat na věky věků. Dokonce jsem jí poslal i vánoční dárek. (dobře, ten bych ji poslal tak či tak, ale!) Já od ní na oplátku dostal vzkaz, který jsem okamžitě po přečtení vyhodil, jelikož jsem cítil, jak se mi z něj zase dělá blbě. Vím, že to myslela dobře, přesto.. zabalení do deky se srdíčky, když mi bude smutno a vzpomínání na časy, kdy jsme byli nejlepšími přáteli, je mi opravdu k ničemu a vážně jsem nepotřeboval číst cosi o Finovi a Ericovi. Akorát mě to přesvědčilo o tom, že ji nemám otravovat, a tak jsem to i svědomitě plnil. Trávil jsem povánoční čas s Joey, se kterou jsme hledali dárky ukryté po hradě v našich super nových školních uniformách, co jsme dostali od školy pod stromeček, anebo jsem byl s nemohoucí Lily. Bylo jí blbě, bolelo ji břicho, ale střevní potíže to nebyly, protože si klidně dala kakao, co jsem jí donesl ze síně, a dokonce i celou večeři. Byl jsem zvědavý, co jí to teda je, ale byla kolem toho hrozně tajemná. Dozvěděl jsem se jen, že o tom mluvila s mámou, a že to čeká každou holku! No já nevím, jestli je bolest břicha jen holčičím problémem, taky mě občas bolí, když sním něco špatného. Pro jistotu jsem se tedy zeptal, jestli to přece jen od ní nemůžu chytit. Začala se tomu smát! No nechápal jsem, co je na tom vtipného. Pak přišla Mary a holky se začaly bavit mezi sebou - opět děsně tajemně -, tak jsem se radši zvedl a ztratil se v pokoji. Musím se někoho na tu tajemnou holčičí nemoc zeptat!

River