První večer v Bradavicích jsem strávil s Joey, která, jak jsem už psal, skončila v Nebelvíru. Bylo příjemné zjistit, že jsme posílení o další členy a hlavně o takové, se kterými si rozumím. Tedy.. řekl bych, že si docela rozumíme. Rozhodně rozumím tomu, co se mi snaží říct, když na mě vyplázne jazyk! V tu chvíli mezi námi probíhá úplná telepatie. Haha (ironicky). Ne vážně, myslím, že se z nás stáli docela dobří přátelé. Určitě k tomu dopomohla noční procházka po hradě, na kterou jsem Joey vzal, abychom se nenudili na koleji. Nepozorování jsme se dostali až do sklepení, kde byla tma jako v pytli a mně jako na potvoru nešla rozsvítit hůlka - z procházky se tedy stalo spíš motání ve tmě. Ovšem i tak to byla docela sranda, aspoň pro mě. Byl opravdu zázrak, že nás ten večer nikdo nechytil. Po cestě do kuchyně, kam jsme si šli pro dort, jsem ale nabídl, že kdyby se tak stalo, hodíme vinu na mě. Byl jsem v tu chvíli přesvědčený o tom, že na někoho narazíme, jelikož je kuchyň jedno z nejkontrolovanějších míst a nechtěl jsem, aby kvůli mně dostala trest hned při prvním porušení pravidel. Co kdyby brečela? Co bych pak dělal?! Jsem hrozný průvodce, ale ještě horší jsem v utěšování. Navíc by mi to bylo prostě líto, kdyby kvůli tomu měla špatnou náladu. Od té doby mi Joey říká hrdino, ale také moc ráda upozorňuje na to, že jim možná tak docela nejsem, když se snažím vykroutit z věcí, do kterých se mi moc nechce - je moc milá. No ale jak už jsem říkal, nikdo nás nechytil (pokud se nepočítá Buclatá dáma, která nám vyhrožovala, že nás práskne), a tak jsme se bez úhony a s ukořistěným dortem vrátili na kolej, kde jsme se do něj s chutí pustili.

Následující dny se rozjelo vyučování. Mezi mými prvními hodinami byly dějiny s profesorem Leicesterem; starým pánem, co se neustále opírá o svou hůl (bez ní by se asi válel po zemi), ale jeho hodiny jsou docela zajímavé. Líbí se mi, že má pro nás na konci vždy připravenou výstavku věcí, které jsou asi stejně staré jako on (hh, to je jen vtip, deníku, zase tak starý určitě není!). Jak se ale zdá, je v tom věku, kdy se mu nechce sestupovat do přízemí, a tak pro prváky, kteří s ním měli mít svou úplně první hodinu, takže nevěděli, do jaké třídy si to mají namířit, poslal mě. Tedy já se k tomuto úkolu aktivně přihlásil, protože mi přišlo vtipné, že jim cestu ukážu zrovna já, někdo, kdo si sám nebyl jistý, kam ten den zamířit - nepotkat Sama, tak na dějiny asi nedorazím (ale teď už si to náhodou pamatuju!) Taky jsem věděl, že tak potkám své nové kamarádky Joey a Raven! No byl jsem prostě ochota sama. Poté, co jsem prváky odvedl do třídy, si mě odchytil Sam s tím, že se mnou potřebuje mluvit. Zalezli jsme si ke kabinetu profesora Aquarina, kde se Sam pustil do vysvětlování, jak to je mezi ním a Avaline. Prý si všiml, jak se tvářím, kdykoliv je spolu vidím, a proto si myslel, že je nutné mi jejich techtle mechtle objasnit. Uznávám, že jsem se vždycky šklebil, ale pochop, myslel jsem si, že je Av s Rudym a Sama jen tahá za nos! Nic jsem ovšem neříkal, protože mi do toho nic nebylo. No, i po tom, co mi Sam vše vysvětlil, musím přiznat, že pořád tak docela nechápu, co to mezi Samem a Av vlastně probíhá, ale pochopil jsem, že s tím jsou všichni srozuměni, a že jsou všichni v pohodě - víc ani vědět nepotřebuju! Od té doby se nešklebím a vlastně jim to i tak nějak přeju. Pokud jsou spokojení, tak jsem taky!

Co dalšího stojí za zmínku?! Ajooo, už vím! Byl jsem Lily a Mary pozván na seznamovací akci prváků. Nevím, proč si vzpomněly zrovna na mě (nebyla tam totiž celá škola, jen vybraní studenti), ale bylo to od nich moc hezké. Dokonce jsem byl vybrán k tomu, abych četl z lístečků, které jsme museli všichni vypsat (měli jsme napsat oblíbenou barvu, zvíře, nějakou svou vlastnost, no prostě věci, díky kterým jsme se mohli trochu lépe poznat). Cítil jsem se hrozně důležitě! Lily je na mě celkově moc hodná, pokud mi zrovna necuchá vlasy. Vzpomínám si, jak jsme se potkali nedaleko útulku, a jak se mě snažila uklidnit kvůli Sebastianovi. Ne že by to bylo potřeba, nad tím blbečkem jsem vůbec nepřemýšlel a pokud už mě něco trápilo, tak spíš to, jak divně se choval k Lily a neurvale k Cindy, ale i tak to od ní bylo moc milé gesto. Troufal bych si říct, že i ji můžu považovat za kamarádku. Teď ale zpět k akci! Po seznamování jsme se mohli pustit do jídla, které nám Mirai připravila - tradičně jsem si pro sebe ukořistil skořicovou rollku -, načež jsme si ještě chvíli povídali, než nastal čas se kvůli večerce rozutéct do svých kolejí. Byl to hezky strávený čas!

mám toho ještě spoustu, ale tím tě budu zatěžovat zase jindy!

River