...anebo ne? Jeden by čekal zamilované na každém kroku, místo toho jsem ale před učebnou kouzelných tvorů potkal Sama, který se mi svěřil se svými problémky v ráji. Avaline ho prý viděla s Arte a moc se jí to nelíbilo. Na to jsem řekl, že ji docela chápu. Pochytil jsem totiž jednu věc - v Bradavicích nesmíte usnout na vavřínech. Vždy vám hrozí, že budete vyměněni za někoho jiného. Viděl jsem to u Lily, viděl jsem to u Cindy a beztak by se našlo ještě plno dalších. No ale třeba to mezi nimi nebude zase tak zlé, když.. no, to bych tu asi raději nerozváděl. Také se mezi řečí zmínil, že se líbím Arte - prý si všiml pohledů a kdovíčeho ještě. To jsem ovšem opět nebral zrovna moc vážně, protože jsem si všiml, že je milá úplně na všechny a rozdává úsměvy do všech stran. To až pár dní po Valentýnu se ukázalo, že je na tom něco pravdy! Začnu tím, že jsem jako obvykle rozeslal valentýnky nejbližším holkám o několik dní později, protože jsem toho měl prostě hodně do školy a nestíhal jsem. Ono je to ale asi nakonec jedno, když ani s jednou z nich nechodím, ne? Byla to prostě jen taková pozornost, protože je mám rád. Cindy jsem daroval kytku, Raven k ní dostala i župan a poukázku na objetí, čímž jsem jí chtěl říct, že na mě může skočit, kdykoliv se jí zachce a nemusí se stydět, protože to má povolené. Ona mi na oplátku darovala přívěsek, který se nápadně podobal tomu jejímu. No není to roztomilé?! Myslím, že ho budu nosit pořád! A pak jsem poslal pár maličkostí i Arte. Ani si popravdě nejsem úplně jistý proč. Hodně jsme se sblížili, to ano. Skoro každý večer si ve spolce povídáme a musím přiznat, že je to moc.. hezké! A také mnou nejspíš pohnula i poslední flaška, kterou jsme hráli s Mary a Lily. Neuniklo mi při ní a vlastně nejen při ní, ale tak nějak všeobecně, že jsou holky z Arte celé vedle. No, my všichni, okay. A tak jsem jí napsal na kartičku, že je srdcem Nebelvíru. Já vím, je to cheezy, ale tak jsem to v tu chvíli cítil! Ovšem později se ukázalo, že jsem to asi trochu přehnal. Když jsme se znovu sešli, začala se mi poté, co mi darovala brož ve tvaru růže, vyznávat z náklonnosti! Úplně jsem zamrzl, nedokázal jsem uchopit jedinou myšlenku, co se mi prohnala hlavou a že jich bylo. Co má říct, co mám říct? Tak už něco řekni! Křičel jsem na sebe v duchu, ale neřekl jsem nic, pokud se nepočítá jakési nesouvislé blekotání. To však nebylo vše, hlavou mi vířilo ještě plno jiných věcí. Došlo mi třeba, že mi asi nechtěla dát pusu pod jmelím jen proto, že je to vánoční tradicí. Řekla mi přitom, že mě má ráda a já na to.. já tebe taky, jsi skvělá kamarádka. Bože můj! Nevím, jestli bych jí dal pusu, kdybych tušil, že to myslí vážně, byl jsem z té představy značně nervózní, ale aspoň bych si odpustil ty blbé kecy. A potom se mi v hlavě vynořovala i Raven. Přiznal jsem holkám, že se mi líbí. Řekl jsem to a taková slova se přeci neberou zpět jen proto, že před vámi stojí někdo, s kým je vám sice dobře, ale.. jak moc to se mnou Arte mohla myslet vážně? Třeba bych ji za týden omrzel a byl za blbečka, co se nechal unést momentem. Nemluvě o tom, že jsem si neuměl představit, že bych jen tak ze dne na den přestal myslet na Raven. To by k Arte nebylo moc fér, že? Z nějakého důvodu jsem jí ale ani nedokázal říct, že to necítím stejně. Pamatuju si jen, že jsem se omlouval, ale za co přesně, to netuším. Bylo to jednoduše strašné, takže se vůbec nedivím, že pak odešla. Ještě předtím mi ale na mou žádost slíbila, že to mezi námi nebude divné. Divné to však bylo! Nedokázali jsme spolu normálně mluvit; nebylo to stejné. To mě naštvalo a rozesmutnilo zároveň. Rozhodl jsem se jí tedy dát prostor a zalézt do pokoje. Vyběhl jsem ale asi jen do prvního patra, když mě to samaritánství přešlo (jo, trvalo to asi pět sekund). Naběhl jsem do spolky, kde zrovna trénovala kouzla a dožadoval se dodržení slibu. Nebylo to ode mě správné, já vím, měl jsem jí dát prostor a tak, ale představa, že spolu nemluvíme, mi byla nepříjemná, takže jsem musel jednat! Vzpomínám si, že mi řekla cosi o tom, že se snaží být v pohodě a taky z ní vypadlo, že o celé situaci mluvila se Cindy a ta si prý myslí, že si s Arte hraju. Já! Samozřejmě, jsem totiž úplný Casanova. Haha. Do smíchu mi ale v tu chvíli nebylo. Myslel jsem, že mě Cindy zná lépe. Nechápu, jak ji něco takového vůbec napadlo. Ale vysvětluje to, proč mi ve Velké síni řekla, že moc dobře chápe, proč se se mnou Arte nechce bavit, když jsem se jí svěřil se svým problémem, a pak si klidně odkráčela. Asi nějaký prapodivný způsob, jak dát najevo, že holky drží spolu.

- River